Film Bony a klid je tu už třicet let, je to všechno vzpomínka na krásná osmdesátá léta?

Od natočení filmu Bony a klid letos uplyne už třicet let. Bony a klid. Jedná se o jeden z nejodvážnějších a nejzásadnějších filmů československé kinematografie. Jednak odhaluje tehdejší podsvětí a takzvaný noční život a jednak se na jeho premiéru nemuselo čekat až do sametové revoluce. V Praze to totiž tenkrát skřípalo, jako prasklá struna. Ulice byly rozšoupané polobotkami veksláků, kteří v kožených bundách ukrývali tlusté svazky bonů, nebo padělaných peněz.

Možná je to jen na vás, jak film pochopíte, jestli se vám bude líbit, nebo ne, ale princip je jasný až do mordu kostí. Nejedná se jen tak o obyčejný film, i když se to mnohým tak zdá. Může klidně někdo říct, že filmu chybí nějaký děj, nějaká hlubší zásadní myšlenka, ale to byste si protiřečili, poněvadž ta hlavní myšlenka je tu více než jasná.

Ocitáme se v Praze, jsou osmdesátá léta. Na silnicích se objevují nádherné vyleštěné mercedesy se kterými se jezdí v západních zemích. Nejpopulárnějším obchodem, který Češi za celou tehdejší dobu zažili je Tuzex. Obchod, ve kterém seženete takzvané echt zboží z dovozu. Zboží, které byste normálně jen tak nesehnali, jenže pokud nemáte své lidi, nějaké známé, kteří se Tuzexu nějak pohybují, máte i tak smůlu.  A proto před Tuzexem stáli ti muži v těch kožených černých bundách, polobotkách s bílými ponožkami a digi hodinkami na ruce, aby mohli prodat bony. Bony, to byl kupón, za který jste mohli zboží z dovozu v Tuzexu získat.

To bylo období největšího kšeftování a obchodu, které nakonec ještě pokračovalo kuponovými knížkami. Avšak v osmdesátých letech to bylo přece jen o něco těžší, poněvadž jste jen tak nemohli stát na ulicích, když vás byl dav, protože veřejná bezpečnost byla na každém kroku. Pokud by vás chytli při obchodování, nebo postávání, odvedli by si vás na stanici k výslechu. Ovšem doba se rychle měnila a pokud jste byli dobrým vekslákem, který neměl jen bony, ale zároveň i velký balík marek, nebo českých korun, mohli jste snadno všechny i bezpečnost podplatit.

Tyhle malé obchody, jako směna peněz, nebo prodej bonů, z obyčejných veksláků nakonec udělala velká jména, protože z malých obchodů se staly velké obchody. Začal dovoz moderního, elektronického zboží do ČSSR a následně i jeho prodej. Tudíž jedna banda veksláků získala zboží z dovozu, který sama zorganizovala, a nakonec jej prodala druhé bandě veksláků a vznikal tak velký nelegální obchod. Jména těchto velkých veksláků jsou dodnes známa, jen už za ta léta stihli vykonávat i vyšší pozice a důležitější činnosti.

To už se však ocitáme pomalu na konci osmdesátých let. Už tu nebyl jen obchod s bony, ale i zbožím, kdy veksláci stáli někde na náměstí a lákali lidi do uliček, aby jim mohli ukázat nové suprové zboží. VHS kazety, video, hudba, filmy, pornografie, časopisy, noviny, oblečení, hifi věž atd. Prostě všechno, co se u nás jen tak sehnat nedalo, nebo se to nedalo sehnat vůbec. Když jste si zboží nakonec zakoupili, museli jste ho rychle schovat, aby vás s ním nikdo neviděl.

Život dobrého veksláka nebyl nijak vyčerpávající. I když, pořád si museli hlídat svůj zadek, aby o něj nepřišli, ale i přes to, dokázali během jednoho dne vydělat několik tisíc korun. Běžná mzda v těchto letech byla do tří tisíc korun. Vekslák byl schopen vydělat si za jeden den i třínásobek. Když se tak stalo, začala etapa nočního života, kdy se navštěvovali noční kluby, kde hlasitě hrála hudba a mladé slečny tancovali a sváděli každého z nich. Zároveň se objednávalo šampaňské, panáky a magický oko. Do toho se kouřili Sparty a žertovalo se o tom, jak z měkkých Spart udělat tvrdý.

Tak takový byl život v osmdesátých letech v Československu. Pokud jste měli ostré lokty a vysoká ramena a zároveň nějakou tu odvahu, mohli jste to zkusit. Ti, co to zkusili a dařilo se jím víc, než očekávali, obchodují dodnes.

A o tom všem je film Bony a klid. O tehdy současné situaci a životě v ČSSR. O těch vekslácích, falešných penězích, bonech, diskotékách a krásných autech. Režisér Vít Olmer a scenárista Radek John, dokázali vytvořit pravdivý, depresivní a skutečný film z masa a kostí. Film, podle kterého se jednou bude učit. 

Napsala: Nikol Nevrklová

Obrázky: https://img.fdb.cz/galerie/2/2e5c2cb8d13e8fba78d95211440ba33949.jpg

Přísný zákaz kopírování!!