Czechoslovakia

Antikvariát je podle mě nejlepším místem, kde si můžete zakoupit knihu. Ano, na to je sice knihkupectví, ale co je nějaká nová kniha s  krátkým příběhem o proti knize starší, která toho zažila mnoho a také se to na ní podepsalo. Já tedy rozhodně volím antikvariát. Seženete tu první vydání nějaké knihy, která má k tomu všemu krásnou grafiku přebalu, či knižních desek. V šedesátých letech byla u nás grafika vůbec krásná a zajímavá. O tom už vypovídá vydání děl Karla Čapka.  Přebaly na knihy od Karla Čapka, které byly vydány v šedesátých letech v ČSSR. expo58 Avšak já jsem si žádné dílo od Karla Čapka nevybrala, ale pravda je, že jsem si chtěla koupit nějakou knihu ze šedesátých let, právě s tím úžasným designem. Nejdříve jsem trpělivě hledala, ale přímo konkrétně nějakou knihu, která byla vydána v šedesátých letech, jsem nenašla. Zato jsem však našla krásnou knihu od českého spisovatele Jiřího Wolkera. Nejdříve mě zaujal právě její design. Přebal knihy má moti...

Jednou by člověk rozvíjející své znalosti pravil, že sedmdesátá léta byla v Československu období zvonových kalhot, čelenek, komedií, seriálů a období Charty 77. Nic sedmdesátá léta jinak nenabídla. Jen zábavu v televizi a nějakou tu zvláštní módu. Omyl to není vůbec všechno. V sedmdesátých letech se dělo hned několik situací a to buď právě zrod Charty 77, nebo jiné věci týkající se politiky. Dále se rozvíjelo krásné umění fotografii a kreseb. Rozvíjela se takzvaná normalizační éra, avšak díla z toho období jsou vskutku překrásná. Podívejte se na tu fotografii, která zachycuje vytvořený papír a na ní tisk od razítka se slovy Love is my art acticity. Autorem tohoto díla je Jiří Hynek Kocman, který si obvykle svůj papír vyráběl sám, nejčastěji například z čajových lístků. Charakteristické pro něj jsou právě razítka, která měla tisknout nějaké jednoduché sdělení a komunikovat tak s lidmi. Umění se Karel Hynek Kocman začal zabývat od roku 1965, kdy mu bylo osmnáct let. Pochá...

Mnoho budov, které nás ve většině měst obklopují pochází z období komunismu. Honosné budovy, které mají široká okna a pyšní se mramorem, či žulou. Takové budovy se u nás stavěly v padesátých, šedesátých letech dvacátého století, kdy u nás vynikal bruselský styl. Po úspěchu Československa na světové výstavě v Bruselu v roce 1958, kdy jsme získali hlavní cenu za Československý pavilon, jsme si tento styl začali osvojovat a rozhodli se podle něj tvořit. Vznikly tedy oné budovy, krásné nádobí, nábytek, nádherné přebaly na knihy, pestrá grafika tisku, sochy i oblečení. Styl Brusel byl životní styl.  Brusel Expo '58 Trojbarevný zázrak, Československo Brusel Expo '58 Trojbarevný zázrak, Československo Československý pavilon, získal v Bruselu nejvyšší ocenění, Zlatou hvězdu Nádherná architektura, která měla moderní konstrukci, ocelovou kostru v kombinaci se sklem a plastickými hmotami, k tomu umělecké vybavení  Co se týče našeho úspěchu na výstavě ...

Sametový rok byl rok 1989, kdy proběhla v listopadu sametová revoluce. Studenti se shromáždili na Václavském náměstí v Praze za účelem demonstrovat proti komunistickému režimu. Co však psal časopis 100+1 v tomto roce? Oskenovali jsme článek Eiffelovka: Stoletá krasavice, který byl vydán v čísle 7/1989.  Scan byl pořízen z časopisu Retro vydání 100+1 50. ročník od roku 1964

Jediné co tomuto stolu, který s doplňky měl posloužit jako stůl ze 70. let chybí, je karafiát. Dobový ubrus celý design a nostalgii podtrhuje. Dále tu jako ozdoba slouží dvě vydání Práktické ženy, které vyšly v roce 1973. Puntíková košile se slunečními brýlemi tu slouží spíše trošku jako vzpomínka na 60. léta, kdy ženy nosily vyčesané vlasy pouzdrové šaty, hranaté brýle a košile.         Text: Nikol Nevrklová Obrázky: Nikol Nevrklová Přísný zákaz kopírování!