Umění československé nejen v období normalizace

Jednou by člověk rozvíjející své znalosti pravil, že sedmdesátá léta byla v Československu období zvonových kalhot, čelenek, komedií, seriálů a období Charty 77. Nic sedmdesátá léta jinak nenabídla. Jen zábavu v televizi a nějakou tu zvláštní módu. Omyl to není vůbec všechno. V sedmdesátých letech se dělo hned několik situací a to buď právě zrod Charty 77, nebo jiné věci týkající se politiky. Dále se rozvíjelo krásné umění fotografii a kreseb. Rozvíjela se takzvaná normalizační éra, avšak díla z toho období jsou vskutku překrásná.

Podívejte se na tu fotografii, která zachycuje vytvořený papír a na ní tisk od razítka se slovy Love is my art acticity. Autorem tohoto díla je Jiří Hynek Kocman, který si obvykle svůj papír vyráběl sám, nejčastěji například z čajových lístků. Charakteristické pro něj jsou právě razítka, která měla tisknout nějaké jednoduché sdělení a komunikovat tak s lidmi. Umění se Karel Hynek Kocman začal zabývat od roku 1965, kdy mu bylo osmnáct let. Pochází z Brna a účastnil se několika výstav v zahraničí, ale také i doma. V roce 1996 se stal docentem v oboru konceptuálního umění. Jakousi formu sdělení praktikoval i Julius Koller, slovenský umělec, své umění nezobrazoval obrazem ale opět nějakou komunikací. Pro něj byly typické otazníky

Jedním z dalších moderních umělců té doby byl Dalibor Chatrný. Nejzajímavějším dílem je jeho projekt z roku 1973. Byl to takový projekt zrcadel. Rozmístil zrcadla, která mají odrážet v té lesklé ploše protilehlý horizont. Fotografie v krajině se zrcadlem, které mapuje krajinu za fotografem a fotograf zase mapuje to, co je před objektivem. Zajímavé, že ano?

    

            

Dalším doslova zlatým kouskem jsou fotografie umělce Milana Grygara. Ten zase kladl důraz na náhodnost, když tvořil kresby a pak je zachytil na fotografii. Avšak když zrovna nefotil čistě jen kresby, tak fotografoval člověka v kresbě, dá – li se to tak nazvati. Fotografie si zaslouží maximální pozornost, obyčejný člověk se musí zamyslet, co tím chtěl autor sděliti, ale pak se jaksi pozastaví a jen se dívá. Autorovy snímky táhnou absolutní pozornost. 

  

Jiří Toman tvořil již od konce padesátých let. Každý rok vytváří Pf přání, která jsou založena na ztrátě. Ztrátě takové, že je vyfocena jen číslice přicházejícího roku a kolem prázdnota. 

  

  

Petr Štembera, je velmi zajímavý umělec, který by se svými praktiky dal zařadit mezi undergroundový styl. Nejčastěji se zaměřoval na body art. Na veškerých fotografiích ve stylu body art, pózuje on sám. Jeho tvorba spadá do sedmdesátých let, při svých pózách a určitých „rolí“ byl kolikrát na pokraji ohrožení života. Jeho tvorba je však tak neskutečné osobitá. Pro člověka, který se například zajímá jen uměním nové doby, by nevěřil, že takové umění bylo v komunistickém Československu v sedmdesátých letech. 

  

Fotografie, které zachycují horu Kotel, má vyvolávat pocity důležitosti vlastního prožitku. Jan Mlčoch na horu vyšel sám, jen tak, chtěl zachytit nějaké fotografie s charakteristickou atmosférou. Dalším jeho zajímavým dílem je fotografie Zavěšení. Jeho tvorba je další ze střípků nového uměleckého směru. Jan Mlčoch a Petr Štembera měli podobný styl tvorby. Fotografie někdy vyvolávají jemnou depresi.

  

Dalším zajímavým umělcem je Karel Miler, který zaměřoval převážně na akční umění. Na jeho fotografiích je tak většinou zachycený nějaký pohyb. Pohyb, který vykonává on sám, většinou je právě on sám na fotografiích zachycován. Populární jsou fotografie na téma Buď anebo, kde je zachycen, jak leží na silnici anebo na patníku.

Text: Nikol Nevrklová

Obrázky: Artlist, prezentace Československé umění 1946-1989 II. část

Přísný zákaz kopírování!